Červen 2016

Podlý večer

19. června 2016 v 23:40 | Keller
Je to zvláštní
Sedím teď u lahve rumu, sedím u počítače a hraje mi mistrný soundtrack od Clinta Mansella Death is the road to awe.
Je mi příšerně, tak jako posledních několik let občas bývá. Nikdy si to člověk nechce přiznat. Ale když každý den vypadá tak že člověk vstane aby šel někam kde být nechce, aby byl mezi lidma kteří ho nepřijímají a mezi které nepatří a on celý den jen čeká na poslední zvonění až se bude moci znovu zavřít zpět do svého maléko koutku klidu, maléko ostrova pokoje.
A tak občas otevře lahev, aby uvolnil sám sobě zábrany. Aby zlepšil náladu už tak vypětého dne.
Nebo jde ven s kamarády kde popíjí jak jen to jde aby zahnal chmury a jedině tehdy se cítí celý... jedině tehdy se cítí v pořádku a mezi svými. Píšu tenhle text a sám se tomu ušklebuju. Nečekám podporu, nečekám že na tohle všechno kdokoliv odpoví. Nejsem v cajku, dlouho jsem nebyl a nevím co mám dělat. Plní mě jen beznaděj. Ostatně není to tak dávno co jsem sám prohlásil že jedu jen na dvou tekutinách, na benzínu který živí mou černou fabii a alkoholu který pohání mě a díky němuž můžu kráčet další den.
Pokud jste tento článek po více než půl roku četli tak vám přeji hezký den a děkuji za váš čas.

-Keller