Cizinci- Setkání s mrazákem 2 část

16. února 2015 v 20:08 | Keller |  Povídky
Vešel jsem dovnitř a už ode dveří na mě Caroline mávala s úsměvem od ucha k uchu. "Tak pohni kostrou!" Naznačovala nevědomky.
Kráčel jsem směrem k jejímu stolu.
S Caroline jsme se poznali náhodou ve škole. Znáte z filmů takové to jak do někoho náhodou vrazíte, rozsypou se vám věci, společně je posbíráte a nastane takové to rozpačité ticho při pohledu do očí. Pak se seznámíte, prohodíte pár vět a zjistíte že si popravdě docela rozumíte a tak dostanete nápad. Co takhle ji trochu poznat? V té době měla vlasy nabarvené na fialovo. Nutno uznat že při její výšce to vypadalo velmi zajímavě ale stále atraktivně. Ano seznámili jsme se takto a sem tam zajdeme na večeři, na oběd nebo prostě na kafe. Není to nic vážného ale je fajn mít občas s kým si promluvit a komu říct co člověk chce, co ho trápí. Škoda že o mých trampotech s elektřinou a skotačení po střechách jsem jí povídat nemohl.
Vstala od stolu a udělala pár kroků ke mě.
"Ahoj" Usmála se a objala mě.
"Ahoj, řeknu ti teda napsat takhle pár minut před schůzkou to dokážeš vážně jenom ty."
"To víš, mám na to talent. Tak už si sedni, at si můžeme něco objednat protože mám šílený hlad."
Posadil jsem se na židli naproti Caroline a všimnul si nového řetízku. Stříbrný kruh rozšířený vespod ve kterém byl další kruh bronzové barvy. To vše zavěšené na stříbrném řetízku.
Trvalo 2 minuty a 46 vteřin než dorazil v bílém oděný číšník pro naši objednávku. Mladík kolem dvacítky, opálené italské rysy... jo ten nás tady obsluhoval celkem často a jeho jméno bylo Mariio.
Objednal jsem si spagheti carbonara. Těstoviny, do křupava opečená slanina, žloutky se promíchají s parmazánem, hodí vše na pánev a pak jen pár minut slastného syčení a pochoutka je na světě.
Caroline se ale rozhodla být trochu originální a pro jednou zkusit něco nového... né pouze vtipkuji objednala si pizzu ale na tom nezáleží. Dnes nešlo o to abychom se pořádně nadlábnuli. Slavili jsme.
"Měli bychom se takhle scházet častěji..." Plaše se usmála.
"Vždyť jsme tady tenhle týden potřetí."
"Ty víš jak to myslím..."
"Ne to tedy nevím"
"Sakra Ricku, je mi s tebou prostě dobře. Vždycky si takhle posedíme, dáme si něco dobrého a já se ti tady vybrečím na rameni jak strašný den jsem měla a přitom dělám z komára velblouda. A ty vždycky jenom tak sedíš, usrkáváš colu a temně se pochechtáváš. Tak mi prostě jenom řekni jak ty to vidíš mezi náma."
Z prvně žertovného tónu se stal tón vážný a v hlavě mi začaly bít bubny na poplach. Stál jsem na minovém poli a každý špatný krok znamenal že vyletím do luftu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama