Po Konci

10. ledna 2015 v 21:42 | Keller |  Po Konci

Předmluva


Zatímco svět hořel ve svitu radioaktivního záření. Evropa byla uchráněna. Mí předci sledovali v televizních přijímačích pád impérií a sami si mysleli, že válka je u konce. Svět je zničen ale ne celý. Netrvalo dlouho a spojenci se odmlčovali. Země za zemí mizela a až příliš pozdě jsme si uvědomili co se vlastně děje. Mlha pohlcovala město za městem a každý kdo v ní byl zanechán nebyl již spatřen. Mlha nemizela, držela se tam kde byla nebo se přesouvala z místa na místo a likvidovala každého kdo se pokusil vejít do "jejích měst". Ti kteří se neschovali do hor či bunkrů zmizeli nebo je zničil spad padající z nebes. Během dvaceti let mlha ustoupila a dovolila přežívším lidem opustit nehostinné hory a chladné podzemní bunkry aby znovu mohli budovat civilizaci.

Práce

"Jurijoviči, řekni mi, tvůj fotr vážně chodil na výpravy s tou starou puškou? Vždyť se na ni podívej! Je celá zrezlá ta nemůže střílet!"
Stařec nalil pálenku do tří plechových hrnků a znovu se na mě podíval.
"Taky že když ji potřeboval tak nestřílela, pane Antoníne. Ale kde mám vzít zlato na novou? Předválečné zbraně mají cenu za kterou bych mohl měsíc vyžít a ještě bych si mohl schovávat na zlý časy."
"A co ty nové zbraně z Kovárny? Nad těmi jsi nepřemýšlel?"
Antonín mi podal hrnek a já si bohatě loknul. Chutnalo to jako benzín. Nebo si aspoň myslím že takhle chutná benzín. Otupovalo to mozek ale rychle to zahřálo. Zvednul jsem se ze sítě a sednul si k podomácku stlučenému stolu.
"Přemýšlel ale i tak je to moc zlata."
Debata pokračovala dál ale netrvalo dlouho a začínalo svítat. "Čas na práci pánové." Řekl postarší muž jehož jméno jsem neznal a zvednul se od stolu.
"Juri, zase jdeš sbírat haraburdí?" Ptal se Antonín.
"Ano pane Antoníne, nikdo to za mě neudělá. A občas najdu i něco vzácného. Turčík mi vždycky a rád za nějakou láhev alkoholu zaplatí."
"To se mu nedivím, protože cokoliv co se dneska vypálí chutná strašně." Uchechtnul se Antonín a popadnul trubkovou pušku- podomácku zručnějšími lidmi vyrobenou primitivní brokovnici a odkráčel z místnosti rovnou na plantáž.
Čas se posunul a místo se změnilo. Posunul jsem se o několik hodin a otevřel oči v jednom barů postavených v sklepeních starých domů. Zručné ruce utěsnili okna. Co mohli, zakryli a přinesli filtrace vzduchu. Takovýchto menších bunkrů jsou spousty po celé oblasti bývalého zlínského kraje.I přes to že většina z nás pocházela ze stísněných bunkrů. Nikdo z nás neměl odvahu bydlet jinde než ve sklepě. Zní to úsměvně ale bylo to jediné místo které pro nás bylo cítit bezpečím.
Jediné větší osady které jsme znaly byly tři vesnice: Sokolov- můj domov Kovárna a Žurka. Všechny kousek od sebe a kousek od města Zlín. Do toho ale nikdo nechodil... byla tam mlha.
"Jurí! Už jsi tady? Výborně výborně, máš to pro mě? Já vím že máš. Tak… posad se a dej to na stůl dobře?" Šveholil rychle Turčík. Turčík byl takový trochu obtloustlý chlapík kolem padesátky s velkým pečlivě střiženým knírkem a špinavou prošívanou vestou. V téhle oblasti platil za jednoho z těch mocnějších. Platil lidi jako jsem já aby pro něj hledali různé věci které se zrovna hodí. Jako například žiletky nebo už zmínený alkohol. Položil jsem flašku ukrajinského koňaku na stůl. Měl nádhernou hnědo-žlutou barvu připomínající… vlastně ani nevím co protože jsem nikdy podobnou barvu neviděl. Nikdy jsem nic takového neochutnal. Ale každý předválečný alkohol dostal zvláštní chuť. Táta mi říkával že čím starší alkohol je tím lépe chutná takže i flaška nejlevnější pálenky po dvaceti letech dostala chuť pro kterou všichni mohli uplatit aby mohli ochutnat či vypít. Připomínala jim zlatou minulost. Mě nepřipomínal nic protože nic lepšího než tento svět neznám. Táta mi říkával jak bylo všechno tehdy na nic ale já to nechápal. Vzduch venku je otrávený. Sice vás nezabije hned, ale po čase kdy ho dýcháte, vás rozežere zevnitř. Voda je většinou špinavá a jídlo? Člověk je rád, když se aspoň jednou za dva dny trochu nají. "Ani nevíš jakou jsi mi udělal radost Jirko. Nemáš ponětí." Těmito slovy mě vyrušil z přemýšlení. Vzal láhev, její obsah se rozbouřil a lahodně se pohyboval z jedné strany na druhou, jedním pohybem otevřel láhev a jeden z jeho pobočníků přinesl dvě krásné čisté skleničky. Přičichnul, usmál se a nalil trochu do obou skleniček a jednu ze skleniček mi posunul.
" Vím muselo ti to dát spoustu práce to sem dostat. Takováhle lahvinka se už jen tak nevidí. Je to Okvin příteli. Tehdy to byla světoznámá značka. Dneska už ji málokdo pamatuje ale, kdyby někdo viděl, jak se to krásně leskne tak by tě s chutí umlátili. Na mě si ale nedovolí." Zvednul skleničku do vzduchu a já udělal to též. "Na zdraví pane Turčíku." Řekl jsem a tuknul si s ním skleničkou. Napil jsem se a na okamžik zavřel oči. Chuť byla tak jemná ale hořká ale těžko ji popsat. Rozdíl oproti pálenkám páleným dnes je obrovský.
"Tak už jsme se napili, víš Juri… je ti teprve 18 a už jsi toho tolik zvládnul. Přinesl jsi mi tak vzácné věci že je mi líto že jsem nikdy neměl šanci tě pořádně odměnit. Ale… měl bych pro tebe práci."
"Jakou práci máte na mysli?" Ptal jsem se zaujatě.
"Práci, díky které už v životě nebudeš muset pracovat."
A jak řekl tak udělal. Nabídka, která se neodmítá.
Ukazoval mi dlouho mapu odlehlé oblasti. Bylo tam jen pár chat ale to nebylo to zajímavé. Tuhle oblast obývali bandité. A díky tomu co získali svými krvavými nájezdy se jim podařilo vybudovat menší základnu kousek od Tří vesnic. Proč to ale dělají, nebylo nikomu jasné. Jeden z Turčikových mužů přinesl něco dlouhého zabalené ve dvou béžových šátkách. Položil to na stůl zakrytý mapou a Turčík mi pokynul, abych šátek rozbalil. Uvnitř byla jedna z předválečných pušek. Nebyla to puška původem odtud nejspíš z ciziny o to víc jsem žasnul. V šátku bylo i několik krabiček nábojů a již nabité nebo chcete-li napáskované zásobníky.
"Tohle je za všechnu to co jsi mi přinesl, za všechno co jsi pro mě bez řečí udělal. Jistě byla to práce za kterou jsem ti zaplatil ale ty jsi ji dělal s nadšením a nikdy jsi mi neřekl ne když jsem něco potřeboval. Je tvoje, můžeš zahodit ten křáp, co máš a vzít si tuhle krásnou eMku."
S úžasem jsem sledoval tu krásnou pušku a nenapadlo mě nic jiného než se zeptat: "Co je to za úkol?"
"Ti zkurvysyni napadli sběračskou skupinu místního vládního bunkru. Chlapi postříleli a ženské unesli. Udělali ale chybu že s těma dalšíma, unesli i dceru správce daného zařízení. Vypsal velkou odměnu pro toho kdo mu ji přivede živou a bonus na víc za koule a hlavu každého kdo se jí jenom dotknul."

Jak už jsem říkal. Byla to nabídka, která se neodmítá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 12:23 | Reagovat

Krásný! :3

2 Keller Keller | Web | 12. ledna 2015 v 17:02 | Reagovat

Bude zájem o další části? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama